Řada našich klientů, rodičů, se na nás obrací s otázkou, jak spořit svým dětem. Jejich cílem je většinou to, aby si zajistili dostatečnou rezervu pro případ, že jejich dítě bude chtít studovat vysokou školu mimo bydliště, nebo že by rádi pomohli dětem s pořízením vlastního bydlení. Chtějí mít jistotu, že až taková chvíle nastane, budou na ni připraveni. Aspoň po finanční stránce. Možností, jak spořit dětem, je samozřejmě celá řada, ale ne všechny jsou vždy výhodné a efektivní. Cílem naší odpovědi je tedy jednotlivé varianty porovnat a doporučit, v kterých situacích použít ty správné nástroje.
Dle informací, které máme k dispozici, se měsíční náklady spojené se studiem na VŠ nejčastěji pohybují v rozmezí 5 000 až 8 000 Kč měsíčně. Těmito penězi přispívají rodiče svým dětem na základní výdaje spojené s ubytováním, stravou a cestovními náklady. Na volnočasové aktivity si již studenti musejí zpravidla vydělat na brigádách. Budeme-li tedy počítat se základní částkou 5 000 Kč, tak na rok bude zapotřebí 50 000 Kč a na 6 let studia 300 000 Kč. Pokud naše dítě bude chtít v průběhu studia absolvovat nějaký zahraniční studijní pobyt, mohou být náklady ještě výrazně vyšší.
Ať chceme nebo ne, dříve či později nastane situace, kdy se děti odstěhují od svých rodičů. Neznamená to, že je zapotřebí hned kupovat byt. Pokud je mladý člověk bez stálého zaměstnání, bez stálého životního partnera, pravděpodobně nebude vhodné hned kupovat nemovitost, ale postačí nájemní byt. Vlastní bydlení a jistota střechy nad hlavou nabydou na významu s plánovaním rodiny. Banky obecně půjčí maximálně 80 % z kupní ceny nemovitosti a to znamená, že na byt za 2,0 mil. Kč bude zapotřebí alespoň 400 000 Kč vlastních zdrojů. Jenže jít do hypotéky bez finančního polštáře je hazard, je tedy zapotřebí počítat ještě s rezervou cca 200 000 Kč. Budeme-li počítat s tím, že na takové bydlení budou dva, opět se dostáváme na částku cca 300 000 Kč na dítě.
Inflace je neviditelný žrout peněz. Ne že by se ty peníze někam ztrácely, ale zkrátka si za ně již nedokážeme koupit tolik zboží jako v minulosti. Jedná se tedy o dlouhodobé znehodnocování měny, které je nepřítelem všech, co si spoří, a velkým pomocníkem těch, co mají dluhy (stát nevyjímaje, inflace je efektivní nástrojem pro snižování státního dluhu). Cílem České národní banky je, aby inflace byla v rozmezí 2,0 – 2,5 %. Co to tedy znamená v našem případě si ukážeme v následující tabulce:
Délka spoření | 300 000 po inflaci | Kolik naspořit, když budu chtít 300 000 Kč | Měsíční |
---|---|---|---|
20 | 201 891 | 445 784 | 1 029 |
19 | 204 369 | 437 043 | 1 100 |
18 | 208 540 | 428 473 | 1 178 |
17 | 212 796 | 420 072 | 1 265 |
16 | 217 139 | 411 835 | 1 471 |
15 | 221 570 | 403 760 | 1 580 |
10 | 245 121 | 365 698 | 2 457 |
8 | 255 228 | 351 497 | 3 209 |
6 | 265 752 | 337 848 | 4 281 |
4 | 276 710 | 324 729 | 6 428 |
Pokud tedy máme v plánu mít pro potomka nachystaných 300 000 Kč za 20 let, je potřeba mít naspořeno cca 450 000 Kč. Pokud budeme mít stejný cíl už za 15 let, bude stačit „pouze“ 400 000 Kč, ale budeme muset rychleji spořit. Pro dlouhodobé spoření je potřeba, aby úrok, který získáváme do své kapsy, byl vyšší než inflace. Takže jakýkoliv nástroj s výnosem pod 2 % p.a. je nevhodný.
Jak jsme si řekli v úvodu, způsobů, jak zajistit budoucnost svých dětí, je samozřejmě víc. Pokud ovšem zvolíme využití některého z finančních nástrojů, je potřeba pečlivě vybírat. Ne všechno, co nám nabízí finanční instituce a finanční poradci, má smysl. Porovnáme si tedy všechny dostupné a použitelné nástroje finančního trhu (spořící účet, stavební spoření, životní pojištění, doplňkové penzijní spoření, podílové fondy). Dozvíte se, v jaké situaci zvolit který nástroj, jaká jsou s ním spojena rizika, omezení, poplatky. Vše Vám ukážeme v přehledných tabulkách a grafech.
Základním bankovním nástrojem je spořící účet. Jedná se o účet s omezenými službami a zpravidla nabízející vyšší úrok než na klasickém běžném účtu. Většinou se jedná o výnos nižší než inflace, a proto je na dlouhodobé spoření nevhodný. Spořícího účtu je možné využít tehdy, kdy potřebujeme na 1-2 roky „zaparkovat“ peníze a nechceme je mít doma.