Rizikové investice do firemních dluhopisů!
Z důvodu zvyšujícího se počtu dotazů ze strany našich klientů jsme se rozhodli předat několik zásadních informací, které mohou pomoci vyhodnotit rizika spojená s investicí do korporátních (firemních) dluhopisů.
V poslední době jsme svědky nízkých úrokových sazeb na spořicích účtech a termínovaných vkladech. Jsou to nástroje, které vyhledávají převážně konzervativní investoři (ti dynamičtí také, ale ne pro celé své portfolio), kteří se již nemohou dívat na to, jak jsou výnosy nižší a nižší. A to je přesně voda na mlýn pro stovky společností, které teď vyrostly jak houby po dešti a nabízejí ke koupi své dluhopisy.
Nabízíme několik informací z oblasti financí, legislativy a selského rozumu, které by měly případnému čtenáři pomoci rozpoznat skutečná rizika spojená s investicemi do takových cenných papírů.
1. Výnos bez rizika neexistuje a kdo jej slibuje, lže.
Vztah mezi likviditou, výnosem a rizikem platí všude a nelze jinak. Vyšší výnos je vždy za cenu vyššího rizika. I peníze na běžném účtu, spořicím účtu a termínovaných vkladech jsou vystaveny kreditnímu riziku a riziku inflace. Peníze ve stavebních spořitelnách jsou vystaveny riziku inflace a přinejmenším také riziku změny podmínek (v minulosti jsme již několikrát zažili). A tak bychom mohli pokračovat. Zkrátka u každého typu investice se vždy nějaké riziko najde a je potřeba jej vyhodnotit a zvážit. A jinak tomu není ani u firemních dluhopisů.
U dluhopisů obecně podstupujeme riziko změny úrokových sazeb, riziko inflace a nezanedbatelné kreditní riziko emitenta (kreditní riziko znamená riziko bankrotu, emitent je ten, kdo dluhopis vydává, ten, komu půjčuji peníze). Právě ona solventnost je klíčovou vlastností. Vlivem inflace a změny úrokových sazeb můžeme u 3letých a 5letých dluhopisů ztratit maximálně jednotky procent, ale v případě kreditního rizika riskujeme celých 100 %.
Jak vyhodnotit kreditní riziko? Pro laika je to sice těžší, ale nikoliv nemožné. Třeba se zkuste zamyslet nad tím, že se rozhodnete svěřit své celoživotní úspory třetí osobě (banka, fyzická osoba, firma…). Jaké vlastnosti a parametry budete vyžadovat? Mnohé napadne něco jako kapitálová síla, tradice, dlouhodobost, důvěra… A to jsou přesně ty atributy, které je potřeba hledat u firem (emitentů), vydávajících dluhopisy.
Za bezpečné investice se obecně považují státní pokladniční poukázky (typ dluhopisů s krátkou dobou splatnosti). Dále lze považovat za bezpečné z pohledu kreditního rizika státní dluhopisy. ČR aktuálně emituje 5leté dluhopisy s výnosem 1,6 % p. a. Takže jakýkoliv výnos vyšší než 1,6 % s sebou nese již zvýšené kreditní riziko. Čím je riziko vyšší, tím musí emitent nabídnout vyšší výnos investorovi. Nabízený úrok 8 % p. a. nemusí být tedy výhodný. Každopádně je výrazně rizikovější.
2. Proč si firmy půjčují od investorů za 6 % p. a., když banky poskytují úvěr za 2 %?
Toto by již mělo být prvním varováním. Argumentů, proč by mělo být výhodnější půjčit si od investorů a ne od banky, není mnoho, resp. nejsou žádné. Emitenti nejčastěji uvádějí potřebu diverzifikovat zdroje, ale to lze i přes banky.
Dle selského rozumu to nedává smysl. Každá firma co chce vydělat, by si měla půjčovat za co nejlepších podmínek. A pokud takové firmě není ochotna půjčit banka, protože jí nedůvěřuje a považuje takový úvěr za rizikový, určitě by to mělo být dostatečným varováním pro kohokoliv jiného.
Je potřeba si uvědomit, že i banky chtějí vydělat, ale bezpečně. Banky dokážou všechna rizika spojená s úvěrováním firem vyhodnotit 1000krát lépe a kvalitněji, než běžný smrtelník. A pokud banka takový případ vyhodnotí jako rizikový, zcela jistě to bude rizikové i pro investora.
3. ČNB sice dohlíží, ale nechrání
Častá argumentace emitentů dluhopisů je skutečnost, že ČNB schválila statut (prospekt popisující bližší parametry dluhopisu a rizika spojená s investicí). To je sice dobrá zpráva, ale je potřeba vědět, co nám toto sdělení říká. Říká pouze to, že po formální stránce je vše v pořádku, ale už neříká nic o riziku spojeném s emitentem dluhopisu.
Emise do objemu 1 mil. EUR nejsou povinností statutu zatíženy. Takže emise na hranici tohoto objemu jsou také podezřelé. Vyhnutí se povinnosti dávat do kupy stostránkový dokument je zcela jistě příjemnější.
4. Důvěřuj, ale prověřuj
Koupit si dluhopis znamená půjčit peníze. Pokud chci půjčit někomu své celoživotní úspory, měl bych bezpečně vědět, co je daný subjekt zač. Je potřeba si tedy takového dlužníka „proklepnout“. Většinou si vystačíme s veřejně dostupnými informacemi.
Na stránkách „justice.cz“ lze dohledat základní informace o společnosti (kdy vznikla, kdo za společnost jedná, kde má sídlo, jaký je předmět podnikatelské činnosti). Zejména datum založení firmy a časová řada historických údajů nám prozradí mnohé. Pokud firma funguje již dlouhou dobu a je zdravá, zcela určitě dostane výhodný úvěr v bance. Pokud funguje již dlouhou dobu a nedaří se jí, banka jí peníze nepůjčí. A investor by také neměl půjčovat.
Dále zde najdeme zápisy z valných hromad, zakladatelské listiny a povinně zveřejňované dokumenty k účetnictví (rozvaha, výkaz zisků a ztrát). Z rozvahy lze vyčíst, jaký má firma majetek a jak jej financuje. Lze zjistit zadluženost firmy, ziskovost atd. Potíž je v tom, že většina těchto „super“ emitentů se vůbec neobtěžuje povinné informace zveřejňovat. Pro investora je to tedy velké varování a půjčení peněz takové společnosti se podobá koupi zajíce v pytli.
Jak rozpoznat podezřelou nabídku?
· vysoký výnos s nízkým rizikem
· společnost bez historie
· nezveřejnění povinných údajů na justice.cz
· zadlužené společnosti
· nejasná majetková struktura
· projekty, na které standardně půjčují banky za daleko výhodnějších podmínek
· super marketing a pohádky okolo
Pokud Vám tedy kdokoliv cokoliv takového nabídne, vždy zpozorněte. Prověřte si danou společnost a vše pečlivě vyhodnoťte. Pokud se rozhodnete na takovou nabídku přistoupit, nikdy by taková investice neměla tvořit více jak 10 % celého vašeho portfolia. A v případě, že si nebudete vědět rady, s důvěrou se na nás obraťte. Rádi Vám pomůžeme.
