II. Pilíř na ústupu
Podle posledních zpráv to vypadá tak, že II. pilíři penzijní reformy definitivně odzvonilo. Mělo by se tak stát k 1. 1. 2016 nebo 2017. Tato zpráva je o to víc překvapující, že doposud neexistuje návrh komplexního řešení pro oblast penzí. Ale hlavně že se ví, že druhý pilíř je špatný. O tom, že penzijní systém je dlouhodobě v deficitu, že demografickou situaci nelze změnit během pár let, že se poměr vyplácených důchodů vzhledem ke mzdám se neustále snižuje, budu psát třeba příště. Dnes se budeme soustředit pouze na rušený druhý pilíř.
II. pilíř (Důchodové spoření, definované zákonem 426/2011) je od svého narození, stejně jako celá penzijní reforma, velmi kontroverzní téma. Mezi nejčastější mýty spojené s druhým pilířem patří obava z bankrotu penzijní společnosti, možnost z
tráty v podobě špatné investiční strategie, zrušení vládou a ztráta všech vložených prostředků, tučné výdělky pro penzijní společnosti a zprostředkovatele. Škoda, že si skoro nikdo tento zákon nepřečetl. Mimo jiné se zde píše, že prostředky spravované penzijní společností jsou majetkem účastníků. Z tohoto pohledu jsou naše peníze v bance v daleko větším nebezpečí. Dále se v zákoně píše o maximální výši všech poplatků, které jsou třetinové v porovnání s podobnými možnostmi investování na finančním trhu. Také se zde píše o maximální provizi za zprostředkování takové smlouvy. Takovou regulaci nelze najít u žádného jiného finančního produktu vč. oblíbeného stavebního spoření.
Dnes se ukazuje, že pouze obava ze zrušení Důchodového spoření se patrně naplní, sice jen částečně, ale naplní. Garance vlastnictví vložených prostředků do důchodových fondů zůstane nedotčena. Důchodová komise zveřejnila možné způsoby ukončení druhého pilíře formou převodu všech prostředků (3 % z hrubé mzdy (HM) vyčleněné z odvodu na sociální pojištění + 2 % z HM placené účastníkem + výnosy). Podívejme se tedy na jednotlivé možnosti:
1) Vyplacení všech prostředků (3 % + 2 %) na libovolný účet
2) Převedení všech prostředků účastníka (2 % tj. 40 % zůstatku) do III. pilíře
3) Převedení 3 % tj. 60 % zůstatku zpět do průběžného systému a 2 % tj. 40 % zůstatku na libovolný účet
Vyplacení všech prostředků (3 % + 2 %) na libovolný účet
Výborná varianta pro všechny skeptiky a pro ty, kteří již definitivně ztratili důvěru ve státem podporované produkty na finančním trhu. Riziko této varianty je dvojí.
Pokud si peníze necháme na účtu a utratíme je, tak si uděláme sami černou díru ve svém důchodovém účtu. V tomto případě by se jednalo o velice nezodpovědné jednání.
Druhým úskalím je ponížený státní důchod. To je daň spojená s účastí v Důchodovém spoření. Jenže smyslem druhého pilíře bylo získat větší nezávislost na státu s cílem efektivnějšího hospodaření než u státní poklady. Pokud si tedy necháme vyplatit peníze na účet, budeme mít za období účasti v tomto pilíři automaticky nižší odvody do průběžného systému. Státní důchod bude za toto období krácen úplně stejně, jako při účasti v druhém pilíři. Pokud tedy vezmeme opět osud do svých rukou a budeme tyto prostředky efektivně zhodnocovat, nemusíme z tohoto důvodu se žádného propadu životní úrovně při odchodu do penze bát.
Převedení všech prostředků účastníka (2 % tj. 40 % zůstatku) do III. pilíře
Při této variantě bude zachována výše státního důchodu. 3 % vyváděné z odvodů na sociální pojištění budou automaticky převedena do průběžného systému. Při této variantě lze doporučit využití zejména Doplňkového penzijního spoření, kde se naše prostředky mohou zhodnocovat velice podobnou strategií, ne-li stejnou, jako ve druhém pilíři. Dříve uzavřené smlouvy penzijního připojištění, dnes Transformované fondy, mají investiční strategii příliš konzervativní na to, aby zde mohly ležet peníze dlouhou dobu. Riziko příliš konzervativní strategie spočívá zejména v inflaci, která znehodnocuje naše úspory.
Převedení 3 % tj. 60 % zůstatku zpět do průběžného systému a 2 % tj. 40 % zůstatku na libovolný účet
Využitím této varianty se vše smaže a nikdy nepoznáme, že jsme v nějakém druhém pilíři byli. Obecně lze doporučit, vlastní prostředky investovat směrem k penzi. Případně je použít na splacení nevýhodných úvěrů v domácnosti.
Je velká škoda, že se Důchodové spoření neujalo. Mohlo být zajímavým doplňkem portfolia určeného pro zajištění dostatečné životní úrovně i při odchodu do důchodu. Jeho zrušení neznamená nic jiného, než to, že si každý bude muset opět poradit sám. Tato zkušenost také napovídá něco, o tom, jak je u nás stabilní politické prostředí. Právě z tohoto důvodu by bylo velice nezodpovědné, spoléhat pouze na to, jaký důchod nám vyplatí stát. Potěšující je, že zrušení Důchodového spoření nemusí mít žádný negativní dopad na jeho účastníky.
